,,Ello Ellen Ellieto Weersová! jak jsi se opovážila protivit mému pravidlu, který jsem ti jasně řekl! Nikdy se do našeho paláce neměli dostat lidé! Jsi ostudou tvojí rodiny! Ještě k tomu jsi má vnučka! Nechováš se jako princezna víl ani omilem! Zasloužíš si trest! Jo a abych ještě nezapoměl, za to že jsi do toho zatáhla i tvou nejlepší přítelkyni, budeš mít 2x takoví trest! Ještě si o tvém trestu pohovoříme v radě starších! Prozatím nevitáhneš paty z paláce! " No jo, děda, pardón král víl se zase rozhořčil kvůli mé lechkovážnosti. Ale mě je to jedno. Toho kluka já prostě musím zachránit. Něco je na něm... zvláštní... a mám zvláštní pocit jako by... ale to nepřipadá v úvahu. Musím jít ihned do mého pokoje se jít na něj podívat jak mu je. Třeba už bude vzhůru! Lepší by ale bylo, kdyby se probudil až po léčbě. Já bych žádný trest nemohla dostat, a on by se i tak uzdravil... ještě si to nechám rozležet v hlavě, však čas uvidí. Vešla jsem do mého pokoje, a on stále spal sedla jsem si na židli vedle postele, a setřela jsem mu pot z čela zvláštním hadříkem. Když jsem viděla, že pořád spí, šla jsem do pravého rohu pokoje k oknu, a koukala se ven, jak se chystá hostina. Tolik se těším! Mám tyto hostiny strašně ráda. Noční nebe na nás svítí, přes to, že jsme v podzemí. Je to takové naše tajemství, že jsme na povrchu země, ale přitom jsme v podzemí. Zajímavé ne? Pohlédla jsem na mou malou knihovničku. Stoupla jsem si před ní, a rukou sjížděla po okrajích knih. Až jsem ucítila zvláštně silnou energii u jedné knihy. Vytáhla jsem jí, a poznala, že je to ta kterou potřebuji. Byla to kniha ,,Kniha 1000 a 1 léčby" (čti Kniha tisíce a jedné léčby.) . Začala jsem v ní listovat, až jsem našla to pravé. Kapitolu o léčbě lidí vílou. Nakonec jsem tam našla jak se projevuje, co se s tím dá dělat atp. s nemocí kterou utrpěl kvůli mému šípu. Dočetla jsem se, že se projevuje únavou,občastným omdléváním, bolesti hlavy a kolem rány. Je to smrtelná nemoc na který je jen jediný možný lék, a to pískání v noci na zvláštní píšťalku, kterou má každá víla. Je potřeba pískat měsíční píseň... to mi hned stačilo. Ještě je noc, takže mohu ihned vyrazit. Ale co zákaz dědečka, pardón krále? Na to teď není čas. Ten kluk nemá už dostatek času na uzdravení. Smrt se blíží, a jestli to nestihnu, stane se z něj hejkal nebo noční člověk ( přes den bude moci být venku jen s bylinkou stejně jako my, a už nikdy nesmí mezi lidi, jnak se z něj stane prach) . Vílí kouzla jsou opravdu silná, a ne vždy možné porazit.